čtvrtek 14. ledna 2010

Commenting

I'm unable to post comments at this point. It will only allow "team members" to comment...

Hi again

testing, testing, testing .... :)

Tony Parsons překlad

Vše už je

Hledané zůstává před hledajícím skryto tím, že je vším ... Je to tak
prosté a očividné, že uchopováním to ztrácíme z dohledu. Nikdy
nenalezené, nikdy nepoznatelné, bytí je svrchovanou absencí, kterou
nelze změřit. Hledat bytí znamená věřit, že je ztraceno. Ztratili
jsme něco, anebo je to naše hledání, které tomu zabraňuje v
přiblížení? Tančí náš milovaný vždy kousíček za místem, kam padá náš
vážný pohled? Samotný úmysl hledat v životě mýtický poklad nutně
zastírá realitu, že oním pokladem je již život sám. Hledáním mýtu, o
jehož naplnění sní, se hledající vyhýbá tomu, čeho se bojí nejvíc …
jeho absenci.

Osvobození je jako pojistka, která najednou vyletí, načež zhasnou
všechna malá světélka a zůstane jen světlo. Tohle není sdělení o
tom, jak vy, já nebo kdokoli jiný něčeho dosáhne. Jde tu o
pochopení,
že není čeho dosahovat … hledané nebylo nikdy ztraceno.
Nejde o hledání či nehledání; je to něco, co je za koncepty Advaity,
nedualismu i za ideou dosažení stavu poznání či plného uvědomění.
Není žádného cíle. Nic se tu nenabízí. Je to cosi naprosto mimo
vědění.

Společně tu sdílíme tu jakýsi popis – popis něčeho, čeho nelze
dosáhnout,
co nelze ztratit, uchopit ani najít.

Přetrvává-li oddělenost, přetrvává i pocit ztráty, pocit, že něco
chybí. A tak se hledající snaží to prázdno zaplnit, zaplnit ho
něčím, čímkoli. A někteří z nás vzhlížejí k čemusi, co se nazývá
„osvícením“, protože se domnívají, že osvícení je právě tou věcí,
která by mohla vyplnit onen pocit ztráty; že by mohlo být odpovědí
na tajemství, kterému se nám nedaří porozumět. A čteme-li o
osvícení, zní to, jako by někdo to tajemství odhalil. To tajemství
ovšem nikdo
neodhalil.

Neexistuje nic takového, jako osvícený člověk. Je to naprosté
nepochopení. Ovšem potíží nás hledajících je, že energie hledání
nás jako magnet táhne k ideji, že někdo jiný našel něco, co můžeme
najít i my, neboť jsme vyrostli v přesvědčení, že úsilí přináší
výsledky. Takže přináší-li úsilí výsledky a my jsme se doslechli o
něčem, čemu se říká osvícení či osvobození, můžeme toto úsilí
vyvinout a poté se stát osvícenými či osvobozenými … jako ten
chlápek na konci ulice, o kterém jsme slyšeli, nebo ta žena
pořádající satsangy. Ti mají něco, co chci. Půjdu-li za nimi, naučím
se, jak to získat.

Ve snění stále existuje idea, že osvícení nebo osvobození je něco,
co je dosažitelné. A tak jsou tu různá učení posilující představu,
že jste jedinec s možností volby, a jakožto takový se můžete
rozhodnout cvičit třeba v sebedotazování, meditaci či čemkoli jiném,
až se nakonec stanete osvíceným.

Můžete procestovat celý svět a najít učení, která vám slibují, že
cosi získáte. Je však vzácné najít nekompromisní komunikaci, která
hledajícímu nenabízí vůbec nic.

Tahle živoucnost je ničím, které je vším. Je to prostě život, který
se děje. Neděje se nikomu. Odehrává se tu celá škála prožitků a
odehrává se v prázdnotě … odehrává se za volného pádu. Právě toto se
děje. Vše, co je, je život. Vše, co je, je bytí. Není nikoho, kdo by
ho měl či neměl. Není nikoho, kdo má život, zatímco jiný ho nemá. Je
jen život, který je životem.

Toto poselství je tak prosté, že uvádí mysl do zmatku. Je příliš
prosté. A vaše mysl už namítá: „Ano, jenže ... co úrovně osvícení,
co moje emoční bloky, a co mé čakry, vždyť nejsou všechny plně
otevřené? Co moje vnitřní ticho – ještě se neumím pořádně ztišit! A
co moje ego? Někdo mi řekl, že mám stále ego … už se mi sice trochu
zmenšilo, ale pořád tu je.“

Ale všechny tyhle představy jsou jen přejatými lekcemi v tom,
jak by to mělo být. Ego si je prostě egem. Myšlení si je prostě
myšlením. Je jen bytí. Je jen bytí. Není nic mimo to. Není nikdo,
kdo by to řídil. Není osud, není Bůh, není plán, není scénář, není
kam jít, protože je je jen bezčasé bytí. Bytí je naprosto celistvé
jen tím, že je. A je živoucí, tělesné, smyslné a výživné a
bezprostředně takové; není to jen koncept „nikdo tu není“. Není to
jen koncept „není kam jít“. Je to ona živoucnost, která je právě
teď v těle. Je to čisté bytí, čisté žití. To je vše. Tečka.

Skutečně je to pouze toto. Není nikoho, není volby. Není volby na
žádné úrovni. Jednota si nezvolila stát se dvěma. Je pouze jednota.
Vše, co je, je jednota, která je naživu, aniž by ji někdo konal.
Koná někdo dýchání? Koná někdo krevní oběh? Koná někdo vůbec něco?
Ne. Je jen zdánlivé konání. Zdánlivý život za volného pádu.

Na život neexistuje odpověď, protože život je svou vlastní odpovědí.
Odehrává se už teď. Je to tohle. Nikdy ho neztrácíte. To je ta
skvělá věc na osvobození. Když k němu zdánlivě dojde, lidé říkají
„Je to úžasné, protože věc, kterou jsem hledal, mě nikdy neopustila.
Je to ta jediná věc, která nikdy nepřichází a neodchází – jediná
konstanta, která nemůže být poznána a uchopena.“ A tou konstantou je
bytí.

Tony Parsons
May 2008