Nuže .....
---------------------------------------------------------------
Pokud víme, Pluto je poslední z planet a představuje proto nejvzdálenější a nejnepřístupnější stav vědomí, jaký si umíme představit. Můžeme šplhat po žebříku růstu, neustále moudřet a prohlubovat svoji lásku, autentičtěji se projevovat ... a co pak? Komu na tom záleží? Co to vše nakonec znamená? To je otázka, kterou nám Pluto klade. Na pozadí staletí, na pozadí nevyčíslitelného zapomenutého utrpení lidstva i skvělých vítězství, která už si nikdo nepamatuje - jaký má vaše existence význam? Tranzituje-li Pluto přes nějaký spouštěcí bod, pak byste měli mít odpověď po ruce a ta odpověď by měla být upřímná. Nic menšího než absolutní upřímnost nemá šanci přežít zpražující pohled tohoto Učitele.
Odevzdání se - právě to je klíčem k tomu, aby nám byl Pluto učitelem, nikoli tricksterem. Avšak odevzdání se čemu? Dát odpověď je snadné, žít ji ale velmi obtížné: musíme se odevzdat svému poslání. Musíme se natolik ztotožnit s nějakým vyšším smyslem, že ztratíme svou přirozenou pohlcenost egem. Učiníme-li tak, dosáhneme transpersonálního stavu vědomí, více ztotožněného s lidstvem a procesem dějin než s naší vlastní omezenou honbou za něčím.
Tranzitující Pluto z nás neudělá hvězdu hlavních zpráv, i když to tahle planeta umí, jak ještě uvidíme na příkladech. U většiny z nás je jeho počínání méně okázalé; působením skrze nás ovlivňuje kořeny změny na kulturní či historické úrovni.
Zasedá Kongres a všichni zívají nudou. Avšak v časných hodinách horké úterní noci v autobusu jedoucím z Dallasu do Houstonu se mladý muž dá do řeči s cizincem o kontrole zbraní. Cizinec o tom rozhovoru posléze řekne příteli, který se o něm zase zmíní jinému muži, kterého náhodně potká při letu do Chicaga. A ten muž nazítří hraje golf s prezidentem, který je zrovna tou dobou vstřícný vůči názorům ohledně kontroly zbraní. Ten mladý muž na cestě z Houstonu právě prochází tranzitem Pluta. Samozřejmě nemá ani ponětí o tom, jaký cyklus událostí uvedl do chodu. To ale nevadí. Jeho odezva na tranzit je i tak silná. Proč? Protože na úrovni morálního principu šel odvážně s kůží na trh před úplným cizincem.
Žena trpí vyčerpáním a různými nesnázemi, aby mohla otevřít azylový dům pro týrané manželky. Proč? Protože "chtěla něco udělat se svým životem" - což je pocit, který naši pozornost okamžitě nasměruje na tranzitujícího Pluta. Možná ta potřeba tohoto azylového domu vznikla na opačné straně kontinentu, než kde žila. Pluto nasadí páky, aby ji tam dostal. Nastanou okolnosti mimo její kontrolu a přesunou ji; nabídnou jí plutonskou příležitost, které může porozumět teprve později, až se ohlédne zpět. Stejně jako u muže v autobusu do Houstonu zde nejde o to, porozumět tomu. Vše, na čem záleží, je, že se ta žena vzdala instinktivní starosti o své ryze osobní potřeby a přesunula se do širšího, altruističtějšího rámce.
--------------------------------------------
Celá kniha je k dostání zde.
http://www.amazon.com/The-Changing-Sky-Steven-Forrest/dp/0979067723
Je tam spousta zajímavých informací; mě zaujala právě tahle. I když během plutonských tranzitů zažíváme pocity vlastní bezmocnosti a nicoty, často i osobního selhání, je tu prostor pro to, abychom, ať už vědomky či nikoli (třeba se o tom nikdy nedozvíme!), přispěli k něčemu většímu, k nějakému vývoji zase o kus dopředu. Pluto skrze nás pracuje na něčem, co má širší smysl. Nevím jak pro vás, ale pro mě je to sociální antidepresívum jako hrom! :)
