sobota 14. července 2012

Schéma Terapie


Milí čtenáři, ráda bych se podělila o poznatky o jedné psychoterapeutické metodě, která mě v poslední době velmi zaujala a poskytla mi velmi cenné a užitečné informace. Většinu z těchto věcí už jste jistě mnohokrát slyšeli, ale tato metoda je přináší pěkně uceleně. Jmenuje se schéma terapie (anglicky schema therapy). Můj zájem o tuto metodu je dán mým (skromným) přesvědčením, že by mohly existovat paralely mezi ní a astrologií (určitými konstelacemi v radixu); ale tvrdím to jen velmi opatrně ....


Použité zdroje:



Schema terapii vyvinul v polovině 80. Let Jeffrey Young, Ph.D. v rámci práce s pacienty, kteří trpěli chronickými osobnostními poruchami, na které tradiční kognitivní terapie nezabírala. Tento nový přístup se ukázal být v řadě případů jako mnohem účinnější. Schéma terapie je integrovaným souborem technik a přístupů převzatých z široké škály psychoterapeutických metod. V tomto článku se soustředím především na typologii schémat.

Terapeutická práce se schématy je komplexní, ale její jádro spočívá v rozpoznání vlastních schémat (u většiny lidí jde o kombinaci několika schémat najednou … viz komplexnost radixu) a postupném odtotožnění se od těchto schémat („pozoruji, jak jednám na základě tohoto schématu, ale nejsem tímto schématem“ … tím se vytváří terapeutický prostor, v němž může docházet k uzdravení).

Omluvte případné nedostatky mé argumentace, nejsem psycholog …. J

Raná maladaptivní schémata
Základním pojmem schéma terapie je rané maladaptivní schéma. Schémata můžeme definovat jako "všudypřítomná témata týkající se sebe sama a vztahu k druhým, která vznikla v dětství a rozvinula se během pozdějšího života, a která jsou významnou měrou dysfunkční.“

Schémata se vyvíjí v dětství  a mají tři možné příčiny:


1. Rané zážitky z dětství
2. Vrozený temperament dítěte
3. Kulturní vlivy


Jelikož mají schémata počátek v dětství, stávají se důvěrně známými a tudíž pohodlnými. Svůj náhled na životní události ohýbáme tak, abychom zachovali platnost svých schémat. Schémata mohou zůstávat skrytá, dokud nejsou aktivována nějakými situacemi, které jsou pro dané schéma relevantní.

Doposud bylo identifikováno 18 schémat.


DOMÉNA 1: ODLOUČENÍ A ODMÍTNUTÍ

Tato schémata vznikla působením odtažitého, výbušného, nepředvídatelného či zneužívajícího rodinného prostředí. Lidé s těmito schématy očekávají, že jejich potřeba jistoty, bezpečí, stability, péče a empatie v intimních či rodinných vztazích nebude předvídatelným způsobem uspokojena

1. OPUŠTĚNÍ / NESTABILITA
Vnímaná nestabilita či nespolehlivost těch, kteří mají poskytovat podporu a citové spojení. Patří sem pocit, že partneři nedokáží poskytnout citovou oporu, sílu a ochranu, protože jsou citově nestálí, nespolehliví či nedůslední; protože hrozí, že zemřou či pacienta opustí kvůli někomu lepšímu.

2. NEDŮVĚRA / TÝRÁNÍ
Očekávání, že druzí dotyčného budou zraňovat, týrat, ponižovat, podvádět, obelhávat, manipulovat či využívat. Obvykle jde o pocit, že ubližování je záměrné či důsledek neopodstatněného či extrémního zanedbání. Dotyčný může mít pocit, že s ním život nehraje férovou hru.

3. CITOVÁ DEPRIVACE
Očekávání, že potřeba běžné citové podpory nebude druhými uspokojena. Tři hlavní formy deprivace jsou:
A. Deprivace péče: absence pozornosti, laskavosti, vřelosti či kamarádství.
B. Deprivace empatie: absence porozumění, naslouchání, svěření, vzájemného sdílení pocitů.
C. Deprivace ochrany:  absence síly, nasměrování či vedení poskytovaného druhými.

4. ZÁVADNOST / ZAHANBENÍ
Pocit, že dotyčný je v závažných ohledech závadný, špatný, nechtěný, méněcenný  či že se s ním nepočítá; nebo že pokud by vyšla najevo jeho pravá povaha, byl pro své blízké nemilovatelný. Může sem spadat přecitlivělost na kritiku, odmítnutí či obviňování; nízké sebevědomí, porovnávání a nejistota v přítomnosti druhých; dotyčný se může stydět za své vnímané nedostatky.  Tyto nedostatky mohou být soukromé (sobeckost, hněvivé impulzy, nepřijatelné sexuální touhy)  či veřejné (např. nežádoucí fyzický vzhled, společenská neobratnost).

5. SOCIÁLNÍ IZOLACE / ODCIZENÍ
Pocit, že je dotyčný izolován od zbytku světa, odlišný od ostatních a nezapadající do jakékoli skupiny či komunity.

DOMÉNA II - NARUŠENÁ AUTONOMIE & VÝKON

Schémata v této doméně souvisí s očekáváním ve vztahu k sobě a k prostředí, která narušují schopnost jedince oddělit se a samostatně fungovat a vnímanou schopnost samostatně přežít. Typické rodinné prostředí je propletené (enmeshed), podkopávající úsudek dítěte, nebo příliš ochranitelské.


 
6. ZÁVISLOST / NEKOMPETENCE
Přesvědčení, že jedinec není schopen dostatečně zvládat své každodenní povinnosti, bez zásadní pomoci druhých (tj. postarat se o sebe, jednat se zralým úsudkem, vyrovnávat se s novými úkoly, činit dobrá rozhodnutí). Často se projevuje jako bezmocnost.

7. ZRANITELNOST VŮČI ÚJMĚ ČI NEMOCI
Přehnaný strach, že kdykoli může udeřit neodvratná katastrofa a dotyčný jí nebude moci předejít.  Strachy se zaměřují na jedno či více z následujících: (A) zdravotní katastrofy, např. infarkt, AIDS; (B) emoční katastrofy: např. ztráta příčenosti (C) vnější katastrofy, např. porucha výtahu, útok zločince, havárie letadla, zemětřesení.

8. PROPLETENÍ (ENMESHMENT) / NEVYVINUTÉ JÁ
Přílišné citové zapojení a blízkost s jednou či více blízkými osobami (často rodiči) na úkor plné individuace či normálního sociálního vývoje.  Často sem spadá přesvědčení, že jedinec nemůže přežít a být šťastný bez neustálé podpory druhého. Může se vyskytnout i pocit, že mě druhý dusí, že je se mnou příliš těsně spojen, nebo je nedostatečně vyvinuta  individuální identita.  Častým projevem je pocit prázdnoty a zmítání se, absence životního cíle či v extrémních případech pochybnosti o smyslu života.

9. SELHÁNÍ
Přesvědčení, že dotyčný selhal, nevyhnutelně selže či je bytostně nedostačivý ve srovnání s vrstevníky v různých oblastech činnosti (škola, kariéra, sport). Často se vyskytuje přesvědčení, že dotyčný je hloupý, neschopný, netalentovaný, nevědoucí, níže postavený a méně úspěšný než druzí. 

DOMÉNA 3 - NARUŠENÉ HRANICE


Schémata v této doméně se týkají nedostatků vnitřních hranic, respektování práv druhých, tvoření závazků nebo stanovování a plnění realistických osobních cílů.  Typické rodinné prostředí se vyznačuje přílišnou liberálností, rozmazlováním, absencí cílů či pocitem nadřazenosti – spíše než adekvátní konfrontací, disciplínou a nastavením hranic v přebírání zodpovědnosti. V některých případech dítě ani nebylo nuceno tolerovat běžnou úroveň nepohodlí nebo mu scházel adekvátní dohled či vedení.


10. NÁROKOVÁNÍ / GRANDIOZITA
Víra, že dotyčný je nadřazený druhým, že má nárok na speciální práva a privilegia nebo že není vázán pravidly vzájemnosti, která řídí běžnou lidskou interakci.  Dotyčný často trvá na tom, že by měl mít možnost dělat či mít cokoli se mu zachce, nehledě na to, co je reálné, co jiní považují za rozumné; jedná na úkor druhých.; NEBO je tu přehnané soustředění na nadřazenost (tj. být mezi nejúspěšnějšími, nejslavnějšími, nejbohatšími) – aby bylo dosaženo moci či kontroly (nikoli primárně kvůli pozornosti či přijetí).  Někdy zahrnuje i přílišnou soutěživost nebo dominantní chování vůči druhým; prosazování vlastní moci, vnucování vlastního názoru či snaha druhé ovládnout tak, aby se podřídili jedincovým tužbám – bez empatie či starosti o potřeby či city druhých.

11. NEDOSTATEČNÁ SEBEKONTROLA / SEBEOVLÁDÁNÍ
Všudypřítomné obtíže či odmítání se kontrolovat a  nízká tolerance frustrace při dosahování osobních cílů či neschopnost zadržet přehnané projevy emocí a impulzů. Ve své mírnější podobě klade pacient přehnaný důraz na vyhýbání se nepohodlí: vyhýbá se bolesti, konfliktům, konfrontacím, zodpovědnosti či přepínání – na úkor osobního naplnění, závazku či integrity.

DOMÉNA 4: ZAMĚŘENOST NA DRUHÉ
Schémata v této doméně se týkají nadměrného soustředění na tužby, pocity a reakce druhých na úkor vlastních potřeb – aby dotyčný získal jejich lásku a souhlas, zachoval si pocit, že je s někým spojen, či aby se vyhnul odvetě.  Obvykle zahrnuje potlačení a neuvědomění si vlastního hněvu a přirozených sklonů. Rodinné prostředí je typicky založené na podmínečném přijetí – děti musí potlačovat důležité aspekty sebe sama, aby získaly lásku, pozornost a souhlas.  V mnoha takových rodinách jsou emoční potřeby a status rodičů ceněny více než jedinečné potřeba a city dítěte. 

12. PODMANĚNÍ
Přílišné podléhání druhým, protože se dotyčný cítí tlačen – většinou s cílem vyhnout se hněvu, odvetě či opuštění. Dvě hlavní formy podmanění jsou:
A. Podmanění potřeb:  Potlačování jedincových preferencí, rozhodnutí a tužeb.
B. Podmanění emocí: potlačení emočních projevů, obzvláště hněvu.
Obvykle sem náleží pocit, že vlastní tužby, názory a pocity nejsou pro druhé platné či důležité. Zpravidla se projevuje jako přílišné vyhovění druhým spolu s intenzivním pocitem zahnání do kouta. Obvykle vede ke kumulaci hněvu, což se projevuje maladaptivními symptomy (např. pasivně-agresívním chováním, nekontrolovanými výbuchy nálad, psychosomatickými symptomy, odmítáním náklonnosti, zvnějšněním (acting out), zneužitím drog).

13. SEBEOBĚTOVÁNÍ
Přílišný důraz na dobrovolné plnění potřeb druhých v každodenních situacích na úkor vlastního uspokojení. Nejčastějšími důvody jsou snaha nezpůsobit druhým bolest, vyhnout se pocitu viny z vlastního sobectví či udržet si vztah s druhými, kteří jsou vnímáni jako citově nároční. Často vyplývá ze silné citlivosti vůči bolesti druhých. Někdy vede k pocitu, že jedincovy potřeby nejsou adekvátně uspokojovány a k zášti vůči těm, o něž je pečováno. (Kryje se s pojmem spoluzávislosti – codependency).


13. VYHLEDÁVÁNÍ SCHVÁLENÍ / UZNÁNÍ
Nadměrný důraz na dosažení schválení, uznání či pozornosti druhých nebo na zapadnutí do kolektivu, na úkor rozvoje bezpečného a autentického smyslu pro vlastní já. Jedincova sebehodnota je primárně závislá na reakcích druhých než na vlastních přirozených sklonech.  Někdy zahrnuje přílišný důraz na postavení, vzhled, společenské přijetí, peníze či úspěchy – jako prostředek dosažení schválení, obdivu či pozornosti (nikoli primárně kvůli moci či kontrole)  Často vede k závažným životním rozhodnutím, která nejsou autentická či uspokojivá, nebo k přecitlivělosti vůči odmítnutí.


DOMÉNA 5: PŘÍLIŠNÁ OSTRAŽITOST A INHIBICE
Schémata v této doméně zahrnují nadměrný důraz na potlačení spontánních pocitů, impulzů a preferencí NEBO dodržování rigidních, internalizovaných pravidel a měřítek týkajících se výkonu či etického chování – často na úkor štěstí, sebevyjádření, uvolnění, blízkých vztahů či zdraví.  Typické rodinné prostředí je neveselé, náročné a někdy trestajicí: výkon, povinnost, perfekcionismus, dodržování pravidel, skrývání emocí a vyhýbání se chybám mají navrch nad radostí, potěšením a uvolněním.  Obvykle se vyskytuje spodní proud pesimismu a obav – že by se věci mohly zhroutit, pokud dotyčný nezvládne být za všech okolností ostražitý a opatrný.

15. NEGATIVITA / PESIMISMUS
Přetrvávající, celoživotní zaměření na negativní stránky života (bolest, smrt, ztráta, zklamání, konflikt, vina, zášť, nevyřešené problémy, potenciální chyby, zrada, věci, které se mohou pokazit atd.) , zatímco pozitivní či optimistické stránky jsou přehlíženy.  Obvykle zahrnuje přehnaná očekávání – v široké škále pracovních, finančních  či mezilidských situací – že se věci závažně pokazí nebo že se ty stránky vlastního života, které se nevyvíjejí dobře, s konečnou platností rozpadnou. Obvykle zahrnuje nadměrný strach z chybování, které může vést k finančnímu kolapsu, ztrátám, ponížení či uvíznutí ve zlé situaci.  Jelikož jsou potenciální negativní výsledky přehnané, vyznačují se tito pacienti často chronickými obavami, ostražitostí, stěžováním si či nerozhodností.

16. CITOVÁ INHIBICE
Nadměrné zábrany ve spontánním konání, pocitech či komunikaci excessive – obvykle za účelem vyhnout se nesouhlasu druhých, pocitům zahanbení,  či ztrátou kontroly nad vlastními impulzy. Mezi nejčastější oblasti inhibice patří: (a)inhibice hněvu a agresivity; (b) inhibice pozitivních impulzů (např. radosti, náklonnosti, euálního vzrušení, hry); (c) problém s vyjádřením zranitelnosti či volném sdělování svých pocitů, potřeb atd..; nebo (d) přílišný důraz na racionalitu a zároveň zanedbávání citů.

17. NEÚPROSNÉ NÁROKY / HYPERKRITIČNOST
Základní přesvědčení dotyčného, že musí usilovat o dosažení velmi vysokých zvnitřněných měřítek chování a výkonů, obvykle za účelem vyhnout se kritice. Typicky má za výsledek pocit tlaku či neschopnosti zpomalit a hyperkritičnost vůči sobě a druhým.  Nutně  zahrnuje závažné poškození: radosti, uvolnění, zdraví, sebehodnocení, pocitu úspěšnosti či uspokojivých vztahů.
Neúprosné nároky se typicky projevují jako (a) perfekcionismus, přílišná zaměřenost na detail či podceňování vlastního výkonu ve vztahu k normě; (b) rigidními pravidly a představami „jak by to mělo být“ v řadě životních oblastí, včetně nerealisticky vysokých morálních, etických, kulturních či náboženských zásad; nebo (c) přílišné zaobírání se časem a výkonností, aby toho mohlo být vykonáno víc.

18. REPRESIVITA
Přesvědčení, že lidé by měli být za své chyby přísně potrestání.  Zahrnuje tendenci být zlostný, netolerantní, trestající a netrpělivý vůči lidem (včetně sebe), kteří nesplňují jedincova očekávání či měřítka.  Obvykle zahrnuje problémy s odpouštěním chyb sobě i druhým z důvodu neochoty zvážit polehčující okolnosti, připustit lidskou nedokonalost a mít porozumění pro pocity.



... a to je zatím vše; brzy bych ráda schéma terapii ještě věnovala jeden vstup s rozšiřujícícmu informacemi.

neděle 6. května 2012

VNĚJŠÍ ŠOKY - tranzity Urana, Neptuna a Pluta



Následující článek pochází z pera finsko-amerického experimentálního filmaře, dramatika a astrologa Antera Alliho, který mi k jeho překladu dal svolení. Originál i další texty můžete najít na následující webové stránce:



© 2004-2010 Antero Alli


Život není problém, který je třeba vyřešit, ale mystérium, které je třeba prožít. – William Butler Yeats

To, co se chystám napsat, mi u většiny astrologů pravděpodobně nezíská oblibu. Je však zapotřebí říci pár slov o astrologické představě (či masové halucinaci?), že planety řídí naše pozemské osudy. Toto prastaré dogma o planetách v roli loutkářů způsobuje, že od jinak soudných astrologů slýcháváme věci jako:  “Pluto tvoří opozici na vašeho Marta. Hrozí vám teď skutečné nebezpečí!“ popř. „Saturn je v konjunkci s mou Lunou. Proto se cítím tak mizerně.“  Přesně to je ovšem voda na mlýn cynických astroskeptiků. My astrologové občas umíme působit pěkně praštěně.

Pokroucené osudy a slibné životní cesty

     Pojmy osud a životní cesta se často považují za označení jednoho a téhož. Osud je cokoli, co se stane. Osud je nevyhnutelný; nikdo jej neřídí ani před ním nemůže uniknout. Svou životní cestu však máme ve vlastních rukou – utváří se z našich osobních reakcí na osud. Na osud můžeme nahlížet jako na karty, které nám byly rozdány; životní cesta pak představuje to, jak s nimi hrajeme. Svůj smysl pro životní cestu můžeme tříbit pěstováním určité schopnosti reagovat – naší „reakceschopnosti“.
      Na svůj nativní horoskop můžeme pohlížet jako na osud. To, jak je uskutečňován či zakoušen, pak představuje naši životní cestu. Naše neustálé reakce na osud se v průběhu času hromadí a dávají tvar i obsah naší osobnosti. To, jak tento proces utváření životní cesty vchází do kontaktu s každodenními záhadami osudu, dává zrod opravdovému životu. Ne každý život se opravdovým stane; ne každý z nás je ochoten či schopen svou životní cestu naplnit. Mnohým ke spokojenosti stačí, když se mohou nechat unášet životem v pasivním očekávání, co jim osud přinese. Někteří zase naleznou hlubokou a trvalou lásku v tom, když se osudu plně odevzdají. To jsou mystikové mezi námi – vzácné bytosti, jež jsou spíše nádobami než osobami.
     Rozvíjení životní cesty je tvůrčím aktem. Čím více jsme ochotni naslouchat hudbě svých osudů, tím více příležitostí máme na ni reagovat. Tato reakceschopnost může prohloubit náš smysl pro to, co je v nás nejosobnější a co nás odlišuje od stádní mentality konsensuální reality. Tento proces individuace však vyžaduje hluboké sebepřijetí a ochotu akceptovat osud takový, jaký je, nikoli jak by měl být nebo mohl být, kdyby jen to či ono bylo jinak. Nepleťte si tuto myšlenku s fatalismem. Není nic fatalistického ani pasivního na přijetí vlastního životního údělu za účelem prohloubení zodpovědnosti za sebe samé.

Jak je to s tranzity doopravdy

     Tranzity chápu jako techniku prediktivní astrologie, pomocí níž můžeme zjišťovat načasování změn – avšak nikdy jejich příčin. Popřemýšlejte o tom prosím.  Přestože naše interpretace pravděpodobných účinků tranzitujících planet může koincidovat s určitými změnami, které ve svých životech zakoušíme, připusťme myšlenku, že tranzitující planeta samotná nemusí tyto změny způsobovat a že ani žádným způsobem neřídí náš osud. Planety, včetně Země, mohou být rovněž pod vlivem větších a dosud neznámých příčin, například obrovských rotací stálic, černých děr, vzdálených galaxií a jiných mezihvězdných událostí, které se vymykají lidskému chápání a především astrologickému škatulkování. Pokud planety samotné procházejí vlastními „tranzity“, pak je nasnadě, že vesmír je nejen podivnější, než si myslíme, nýbrž podivnější, než si vůbec dokážeme představit. Život je přinejlepším záhadou. Budeme-li však mít otevřenou mysl, můžeme začít mírnit utrpení zapříčiňované iluzí přílišné předpokládané jistoty a snad i objevovat pocit úžasu, který vyživuje duši nás samotných i ostatních lidí.
     Vnitřní (či viditelné) osobní planety mohou představovat mnohačetné způsoby, jakými reagujeme na osud.  Považujme Slunce, Lunu, Merkura, Venuši, Marse, Jupitera a Saturna za spektrum těchto osobních reakcí: naší přítomnosti (Slunce), navyklých emočních vzorců (Luna), myšlenkových konstrukcí (Merkur), hodnocení (Venuše), vůle (Mars), přesvědčení (Jupiter) a závazků (Saturn). Jak se prostřednictvím těchto reakcí poznáváme a vyjadřujeme, vyzrává naše osobnost. Každý z nás v sobě má nějaká místa sebepopření, kde je osobní rozvoj blokován rezistencí, nevědomostí či nevyzrálostí. Někdy je to důsledkem přílišného zdůrazňování jednoho typu reakce na úkor jiného.  Upněte se na Lunu a ignorujte Marse a uvidíte, jak síla zvyku ve vašem životě převálcuje sílu vůle.

     Současně s tím, jak v nás sílí zodpovědnost (integrací Saturna) za naše vlastní myšlenky, pocity, přesvědčení, morální zásady, činy atd., vynořuje se zdravé ego a my přirozeně vyhledáváme a přitahujeme výzvy, které nás posunou dále za hranice známého. Egu může však i narůst hřebínek a pak se bude svá sebevědomá pomýlení snažit uvést v čin. Co způsobuje, že nám potřeba mít vždycky pravdu dává pocit, že je vše jasné, ale zároveň nás činí strnulými? Iluze jistoty. Proč nám naplnění osobních ambic přináší úspěch, ale zároveň i podivné osamění? Iluze oddělenosti. Proč nám nutkání mít vše ve své moci dává pocit důležitosti, avšak zároveň i hluboké nejistoty? Iluze kontroly.
Když jsme vystaveni objektivním skutečnostem – stávajícím podmínkám života, které existují bez našeho osobního úsilí -  můžeme říci, že nadosobní vchází do kontaktu s osobním. Ať už na sebe vezme podobu socioekonomických podmínek, osudů druhých lidí či tragických okolnosti a úmrtí, jakákoli transpersonální zkušenost znamená pro ego šok ze skutečnosti větší než je ono samo a někdy i větší než cokoli, s čím jsme se kdy setkali.
     I neastrolog ví, že život nám uštědřuje vnější šoky neustále a mnohdy právě tehdy, kdy to nejméně čekáme. Slovem „vnější“ mám na mysli mimo původ a kontrolu ega. Domnívám se, že vnější šoky působí jako dobře načasované evoluční spouštěče, synchronně probíhající tak, aby s námi zatřásly vždy tehdy, když trpíme iluzemi přílišné jistoty, oddělenosti či kontroly.
    Tyto iluze jsem se naučil chápat jako projevy transpersonálních frustrací evolučních imperativů jakými jsou svoboda, jednota a zplnomocnění (symbolizované postupně Uranem, Neptunem a Plutem).  Šokují nás samy planety? Samozřejmě, že nikoli. Vnější šoky přicházejí v podobě osudu a osud zůstává neznámý, dokud nenastane. To, jakým způsobem reagujeme na svůj pokroucený osud, určuje průběh naší slibné životní cesty.

Tři druhy vnějších šoků

     Stejně jako vnitřní planety symbolizují spektrum osobních reakcí, vnější planety – Uran, Neptun a Pluto – představují hlubší mystéria transpersonálních procesů, jako je prohloubení inteligence a suverenita (Uran), soucítění a inspirace (Neptun) a zplnomocnění a regenerace (Pluto). Ve vztahu k egu-osobnosti tyto transpersonální síly rovněž symbolizují tři druhy vnějších šoků, přičemž každý z nich mívá dvojí účinek – jeden na spící ego a jeden na ego procitající. Uran odpovídá šokům z útlaku a svobody, Neptun šokům z oddělenosti a jednoty a Pluto šokům z naivity a smrti/znovuzrození. Šokují nás samy planety? Nikoli, planety šoky nezpůsobují. Možná k sobě šoky přitahujeme my sami, abychom vyhověli své transpersonální potřebě uvědomit si, co nás utlačuje (Uran), rozpustit umělé bariéry zamlžující jednotu (Neptun), a znovuzrodit se z života plného naivity a ubíjející stagnace (Pluto).
     Jsme-li schopni přijmout výzvu k naplnění své životní cesty, mohou nám nativní pozice Urana, Neptuna a Pluta ukázat, kde (ve kterém domě) a jak (v jakém znamení  a aspektaci) řešit své transpersonální evoluční potřeby.  Například nativní Uran v 9. domě může symbolizovat evoluční plán, jak se osvobodit se z přesvědčení, která nám byla vnucena zvnějšku,  a objevit svou vlastní pravdu. Svou duchovní svobodu získáme tím, že si uvědomíme útlak náboženského dogmatu, který jsme v mladším věku slepě přijali. Neptun v 11. domě může signalizovat transpersonální záměr přijmout do svého života širší společenskou jednotu poté, co jsme si vytrpěli odloučení způsobené předpojatou výchovou. Pluto v 5. domě může ukrývat vyšší smysl života, když v našem srdci zažehne touhou a my svoji  lásku přetavíme do umění.

Uran
Šoky z nejistoty, útlaku, svobody

     Kdyby Uran uměl mluvit, pravděpodobně by zaperlil: „Pravda tě osvobodí, ale nejprve tě může zdeprimovat.“ Učebnicová astrologie nám říká, že Uran je „planetou svobody“, jenže co vlastně tou svobodou máme na mysli? Touha po svobodě se nejsilněji ozývá v srdcích zotročených a uvězněných. Avšak utlačováni jsme nějakým způsobem my všichni, a když si to uvědomíme, může to námi pořádně otřást.  Šok z útlaku může někdy vyvolat náhlé a rušivé reakce – instinktivní reflexy revolty proti domnělému utlačiteli. Pokud však na útlak reagujeme pouhou agresí, žádné osvobození se nekoná; jsme připoutáni k tomu, čemu se vzpouzíme. Přestože hněv nás může probudit k činu, skutečná svoboda vyžaduje důkladnou znalost toho, co nás utlačuje; teprve potom s tím můžeme začít cokoli dělat.
     To, co nazývám svobodou, je přirozený stav; odstraníme-li útlak, převládne vrozená autonomie.  Tento druh svobody může být zprvu šokující. Kolik svobody dokážete unést? Dům, jímž tranzituje Uran, symbolizuje oblast, kde začínáme čelit nějaké formě útlaku; tlačit na nás mohou společenské normy, nebo může jít o tlak vnitřní. Tranzituje-li Uran 3.domem, vstupujeme do období „ záblesků pochopení“ vzorců útlaku ukrytých ve způsobech, jak ovládáme jazyk (či  jsme  jím ovládáni): jak myslíme, mluvíme, píšeme a interpretujeme své zkušenosti.
     Tranzity 3. domem koincidují  (aniž by je způsobovaly) se šoky intelektuálního útlaku a svobody. Útlak může být stejně šokující jako svoboda. Můžeme objevit způsob mluvení, který zní falešně, nebo jsme otřeseni svou neschopností mluvit pravdu. Může nás náhle vyděsit potlačování svobody slova ve společnosti, která byla původně na svobodě slova založena, ale přestala ji respektovat. A toto uvědomění samo o sobě může stačit k tomu, aby v nás probudilo odbojnou touhu říkat Pravdu na veřejných místech.
Podle jednoho astrologického principu představuje Uran vyšší oktávu Merkura. Symbolizuje-li Merkur  běžný intelekt používaný k řešení problémů spojených přežitím v každodenních podmínkách, k pochopení okolního světa a ke vzájemné komunikaci, myslí m, že je logické předpokládat, že Uran ztělesňuje vyšší  intelektovou funkci, která nám umožňuje přijít na to, jak prohloubit nebo zrychlit inteligenci jako takovou. Tato inteligence zacílená nad rámec přežití nepřináší přímý prospěch egu či osobnímu přežití, nýbrž intuitivně slouží transpersonálnímu úkolu zvýšit inteligenci druhu. Jak lze inteligence druhu zvýšit? To je závažná otázka, který vyžaduje stále větší vnímavost.
    Jako ošklivý kopanec působí poznání, že stupidita druhu (spíše než stupidita osobní či cokoli jiného) je největší příčinou útlaku na Zemi. Jakmile se k tomuto krutému uvědomění dobereme, jsme nuceni se rozhodnout, zda zmoudříme, nebo se staneme součástí problému. Tranzity Urana inteligenci automaticky nezvyšují. Spíše je pravděpodobnější, že tranzity Urana koincidují s odkrytím nepřiznané transpersonální potřeby postavit se útlaku čelem a objevit svou vrozenou autonomii. Všichni jsme svobodnější, než si uvědomujeme. Právě vyhovění této potřebě zvyšuje inteligenci druhu.
     Tranzitující Uran v aspektu na natální planety může rovněž značit nečekaná zrychlení v dané životní oblasti. Vytvoří-li Uran konjunkci s Venuší, dostanou rychlý spád naše vztahy.  Objevíme, nakolik jsme volní či utlačovaní. Míra rozkolu a chaosu, jež během Uranových tranzitů vůči Venuši  vyvstává,  může být mírou utlačitelské či osvobozující lásky; čím větší útlak, tím větší následný chaos. Tranzity Urana mohou též symbolizovat období podnětného experimentování. Můžeme objevit druhou šanci na nalezení nového sebepojetí v oblasti, kde jsme se dosud nechali tyranizovat – sebou samými  či někým jiným.

Neptun
Šoky z oddělenosti a jednoty
   
Na prazákladní, anorganické úrovni bytí jsme všichni tvořeni hvězdným materiálem. Není to něco, co bychom si uvědomovali často.  Avšak existuje vědomí, které tuto myšlenku připouští, a toto vědomí má jméno Neptun.  Je snadné základní jednotu života přehlížet, když naše různé ideje a přesvědčení vytvářejí umělé kategorie, které drží při životě iluze naší oddělenosti. Když tyto iluze zkrystalizují (když je začneme brát příliš vážně), trpíme stále větší izolací. Přestože můžeme být obklopeni přáteli, rodinou a obdivovateli, vnitřně jsme se oddělili od většího celku, jehož jsme součástí. Dříve nebo později k sobě naše životy přitáhnou vnější šoky týkající se objektivní skutečnosti jednoty – jednoty, která je stále přítomná, avšak zřídkakdy prožívaná.
    Tranzity Neptuna ohlašují období různých forem zhroucení hranic a oběti při kolapsu umělých obranných systémů, předpokladů, a očekávání, které zastiňují prožívání jednoty. Tranzity Neptuna se mohou negativně projevit větším výskytem zklamání, deziluze a citového utrpení, zejména  v oblastech, kde nás naše očekávání oddělila od života takového, jaký je. Mohou se ale projevit i pozitivně v narůstajících vlnách milosti, soucitu a inspirace.
     Stejně jako u jiných transpersonálních planet nejsou tyto šoky ani pozitivní ani negativní samy o sobě, nýbrž jsou neutrální a neosobní. Kosmos nám nejde po krku. Kosmos jde po krku výhradně paranoikům (to je jen vtip, che). Vnější šoky přicházejí v podobě osudu a často jsou mimo naši kontrolu a chápání. To, co činí situaci pozitivní či negativní, je naše reakce na ni. Neptun nás sám o sobě nešokuje. Pokud naše samovytvořené i společností vnucené bariéry způsobují, že trpíme iluzí oddělenosti, naše křehké obranné mechanismy jsou náchylnější k otřesům způsobeným objektivní jednotou života. Tranzity Neptuna fungují jako časomíra těchto událostí.
     V nebeské hudbě sfér zní Neptun jako vyšší oktáva Venuše a symbolizuje vyšší emoční centrum, které zjemňuje citovou povahu. Osobní láska (Venuše) může být přetvořena v transpersonální soucítění (Neptun) v určitém druhu utrpení, kterému říkám „osvícená deziluze“.  Když jsme svědky toho, jak se rozplývají naše vlastní pomýlená očekávání a psychické projekce, můžeme svou deziluzi chápat jako rozpuštění iluzí a možná začít věci vidět tak, jak jsou.  Ano, může to bolet, ale zároveň je to odpověď na transpersonální „neptunskou“ potřebu osvícení druhu.
     Tranzity Neptuna mohou ohlašovat vynořující se transpersonální potřebu znovuobnovit posvátno v našem životě, a to výzvou, abychom se vzdali toho, co nás od duchovního rozměru odděluje. Obětovat znamená učinit posvátným (angl. to sacrifice is to make sacred). Tranzity Neptuna mohou přinést rozostření osobních hranic v oblastech (domech a aspektovaných planetách) zatížených přežitými duševními fixacemi a předsudky, jež mohou působit zmatek a dezorientaci do takové míry, že se rozpouštění obranných valů našeho ega bráníme. Avšak právě tato ztráta jasnosti a perspektivy  (udržovaných ideou oddělenosti) může dát zrod víře potřebné k tomu, abychom překonali početné životní nejistoty.
Jako loď proplouvající mlžnou stěnou na širém moři můžeme bezpečně projít našimi „místy zatmění“ spolehnuti na lidský sonar víry a vnitřní smysly naslouchání, cítění a intuice. Tranzity Neptuna též mohou probudit dojmy nevýslovné krásy, při nichž doslovnému intelektu dojde dech, zatímco naše představivost a smysl pro poetiku a hudbu se vzepnou k dosud netušeným výšinám. Zdá se, že tranzity Neptuna souvisejí s jakýmsi zjemňujícím navrácením našeho smyslu pro jednotu a neohraničenost.

Pluto
Šoky z nestálosti, smrti, znovuzrození

     Na smrti není nic k smíchu. Občas se smrti můžeme (a měli bychom) zasmát, třeba jen pro odlehčení, ale smrt samotná není žert. Kdyby byla, byl by žertem i sám život a to není. Život a smrt jsou skutečné. Být si vědom smrti v každodenním životě – obzvlášť v přehnaně chráněném životě – je docela obtížné. Přestože proces smrti existuje všude, je snadné ho přehlížet, protože má nepřeberné množství podob.  Nečinnost, stagnace, korupce, rozklad a odumírání, to vše jsou formy smrti. Když Pluto vstoupí do domu a aspektuje natální planety, můžeme být konfrontováni s něčím, co umírá, nebo již zemřelo.  Svou naivitou ohledně smrti jsme šokováni stejně snadno jako smrtí samotnou. Voláme: „Nevěřím, že se tohle děje!“, jako by smrt ke své existenci potřebovala naši víru.
     Při setkání se smrtí zjistíme, nakolik jsme připoutáni k tomu, co zemřelo (nebo umírá), podle síly našeho utrpení. Čím více ego lpí na to, co je mrtvé, tím více trpí. Je přirozené nechtít, aby zemřelo něco, na čem lpíme. Ať už je to smrt starých citů, přesvědčení, vztahu, projektu, přátelství či dobrého jména nebo skutečný odchod někoho milovaného, šok smrti je pro naše iluze kontroly téměř vždy zdrcující. Tranzity Pluta koincidují s vynořením transpersonální potřeby vzdát se ega, vzdát se kontroly tam, kde žádná kontrola od počátku neexistovala. V tomto vzdání se projde ego transformací, když se ze své předchozí naivity vyloupne jako had, jenž shodil starou kůži. V transformaci je moudrost, která nám propůjčuje větší schopnost snášet budoucí změny.  Pouhá kontrola, jak se ukáže, je pouhou kýčovitou replikou skutečné moci.
    Tak jako Mars symbolizuje motivační sílu čehokoli, co nás povzbuzuje k činu, Pluto o rovinu výše symbolizuje to, proč tu v konečné podstatě jsme – smysl života inkarnující se duše. Z pohledu duše nejsme lidské bytosti s duchovními zkušenostmi, nýbrž spíše duchovními bytostmi toužícími po určitých lidských zkušenostech, abychom mohli plněji prožít stav lidství. Stejně jako natální Pluto značí základní hlad po určitých podstatách lidské zkušenosti, tranzity Pluta tento hlad rozšiřují na oblasti, kde byla životní síla potlačena či drcena otupující nečinností. Tam, kde naše životní situace, potřeby, návyky a vztahy trpí nadměrnou nepotřebností a stagnací, vytryskne z evoluční potřeby růstu další transpersonální potřeba. Je transpersonální proto, že ego samo by na tento proces nestačilo;  aby k němu mohlo dojít, musí se ego vzdát, zemřít a znovu se zrodit. Růst nyní znamená z něčeho vyrůst.
    Tranzity Pluta nám mohou ukázat, co bylo pokřiveno, co odumřelo či čeho je třeba se vzdát, aby zemřelé mohlo být vzkříšeno. Šok ze smrti může zničit naše iluze o stálosti v naivních představách o smrti jako „definitivním konci“ nebo naopak o „životě, který trvá věčně“. Ke zkušenosti ztráty milovaného člověka se vážou dvě transpersonální pravdy. Část nás samých zemře s ním a část jeho samého žije v nás. Objevujeme též objektivní realitu nestálosti: nic netrvá věčně. Smrt je přechodem do větších cyklů neznáma: život je opravdu mystériem! A jako všechna skutečná zjevení i tyto vhledy musejí být získány přímou zkušeností a osobní odvahou zas a znovu odpovídat na vše, co pro nás má osud nachystáno. Takovýmto postojem dáváme osobním záležitostem širší rozměr a díky tomu se stáváme silnějšími.

O integraci šoků
     Tranzity vnějších planet mohou probíhat souběžně s načasováním osobních změn obrovského dosahu. Tyto vnější šoky mohou naše životy zrychlit do takové míry, že vyvolají úzkost a strach, což jsou přirozené reakce na náhlý příliv energie ničící ego. Při těžkých tranzitech, jako je například přechod Pluta přes ascendent, můžeme mít pocit, jako by samo naše tělo a osobnost nebyly schopny ustát nápor transformačních sil, které námi proudí; může nás to naprosto „rozhodit“. Zkuste si představit motor tryskového letadla vsazený pod kapotu Volkswagenu. Skutečnost je taková, že transpersonální energie jsou větší naše tělo a větší než naše osobnost a v konečném důsledku vyžadují větší tělo či nádobu, která by mohla pojmout jejich síly a umožnit jim proudit.
     Šoky přicházejí v podobě osudu a to, jak na ně reagujeme, utváří naši životní cestu. Tato schopnost reagovat umožňuje integraci těchto šoků, což je důležitý proces, kterému můžeme napomoci, rozhodneme-li se připojit se k nějaké transpersonální věci – tj. organizaci nebo misi, jejíž činnost prospívá něčemu více než jen osobnímu přežití a spokojenosti. Příkladů najdeme spoustu. Celosvětové utrpení a tragédie daly život bezpočtu transpersonálních kauz: mírovým sborům, Červenému kříži, azylovým domům pro týrané ženy, Greenpeace, linkám důvěry, jídelnám pro bezdomovce atd.
    Tato větší těla fungují jako média pro svobodný projev transpersonálních sil – aby ovlivnily svět a občas aby ho i změnily. Pokud jste někdy pracovali pro transpersonální věc, pak jste zažili, jak se i vaše osobnost proměnila v nádobu pro mocné kolektivní proudy probuzení (Uran), soucítění (Neptun) a transformace (Pluto). Zároveň s tím, jak své šoky vstřebáváme a integrujeme, stáváme se nositeli pozitivních šoků pro okolní svět.

pátek 6. dubna 2012

Nativní vazba Jupiter-Pluto

... a pokračujeme s výňatky z knihy Karen Hamaker-Zondag Aspects and Personality, tentorkát na téma aspektů Jupiter-Pluto. Příspěvky do tohoto blogu vznikají spíše živelně, na přání druhých nebo v důsledku zrovna prožívaných tranzitů.

Jupiter-Pluto v konjunkci

Konjunkce mezi těmito dvěma planetami , z nichž každá je svým způsobem rozpínavá - jedna tím, že hledá syntézu široké škály jevů, a druhá tím, že své kořeny nechává prorůstat všeobjímajícím nevědomím, může mít dalekosáhlý dopad. Pluto nás nečekaně může zavést do extrému a s Jupiterem musíme být vždy na pozoru, abychom si neukousli větší sousto, než jaké dokážeme strávit. Nebezpečí přehánění a přepínání je vždy nablízku.

Kdykoli se pustíme do filozofování, utváření názorů, studia či jakékoli jiné jupiterské činnosti, Pluto naše snahy zintenzivní. Podporuje hloubku a způsobuje, že tvoříme-li syntézu, nikdy nejsme spokojeni, protože něco mohlo být opomenuto. Tato kombinace proto dává intenzivní pátravost. Pokud jde o náš filozofický náhled, nemáme klid, dokud nepronikneme až k samotnému jádru života, a tento život chceme mít pokud možno pod kontrolou. Neutváříme si názory, dokud jsme neprovedli důkladný základní výzkum, a to s tím důsledkem, že když konečně dospějeme k nějakému přesvědčení, nic a nikdo jím neotřese. Naše názory se stanou součástí nás samotných a my je obhajujeme s vášnivým zápalem. Tento aspekt tedy dává nepružnost, domýšlivost a nepřístupnost, ale je výborný pro studium a výzkum.

Jupiterova rozpínavost stimuluje Plutovo úsilí o moc a nutkání mít situace pod kontrolou a proniknout až k jejich jádru. Tento aspekt tak budeme pravděpodobně nacházet v horoskopech velkých vůdců a demagogů (pokud je propojen s osobními prvky horoskopu). Nevýhodou je, že charismatické vůdcovství nemusí být nutně doprovázeno zodpovědnou moudrostí. A jakmile jsou tito zrozenci uchváceni nějakým ideálem (Jupiter), mohou jej následovat s takovým fanatismem, že nestrpí nikoho, kdo smýšlí jinak. Mocenské boje a názorové tahanice jsou u tohoto aspektu běžné.

Jupiter a Pluto v sextilu a trigonu

U harmonických aspektů mezi Jupiterem a Plutem dochází v mnoha oblastech k mocenským hrátkám; potřeba být důležitý se může projevit na fyzické i duševní rovině. Vůle je neobyčejně silná a my si stojíme za svým. Své názory prosazujeme s razancí a nenecháme se snadno zviklat. Jsou-li tyto aspekty propojeny s osobními planetami, dávají skvělé přesvědčovací schopnosti. Zatvrzelost typická pro konjunkci je typická i pro tyto aspekty, ale protože jsou harmonické, projevuje se odlišně a nezpůsobuje tolik konfliktů.

Rozpínavý zdokonalovatel Jupiter v kombinaci s bořičem tabu Plutem někdy dává vzniknout společenským reformátorům, kteří se snaží svrhnout dosavadní morálku a nahradit ji jinou, která se jeví jako tolerantnější. Jupiter zcela jistě podporuje svobodu, ale Pluto své sevření jen tak snadno nepovolí a bude nabádat k vytvoření nových mocenských struktur, které budou svobodu upírat v jiných oblastech. Přestože jde o harmonické aspekty, kombinace Pluto-Jupiter je svou podstatou natolik mocná, že tito lidé, ač dobře smýšlející, málokdy dají druhým férovou šanci.

U této kombinace je dobře vyvinuta touha bádat a prozkoumávat. V profesním životě je příznivá pro vědeckou činnost, v domácím životě může značit například hospodyni, která se nenechá zviklat reklamními triky a každý svůj nákup si předem pečlivě prověří.

S touto kombinací máme sklon k moralizování, protože máme silně vyvinutý smysl pro správné a nesprávné, což nás podněcuje k tomu, abychom se aktivně zasazovali o pokrok, ať už materiální, společenský či náboženský. Dokážeme toho hodně zvládnout a jsme dobří organizátoři, avšak nesmíme si toho nabírat příliš mnoho najednou.

Jupiter a Pluto v kvadratuře a opozici

Nebezpečí toho, že se nám věci vymknou z rukou a navrší se toho na nás přespříliš, je při tvrdých aspektech Jupitera a Pluta největší. Jelikož Pluto chce proniknout až na dřeň věcí a Jupiter požaduje plnost a šíři, nikdy nás neuspokojí polovičatá řešení; vždy chceme víc. Je-li to třeba, tvrdě na tomto cíli pracujeme, ale často za cenu přepínání. Při napjatých aspektech je pro nás obtížné energie obou faktorů ukočírovat a stává se, že se jeden snaží vybičovat ten druhý. V důsledku toho můžeme být natolik ambiciózní, že i když dospějeme na vrchol své kariéry, zůstáváme nespokojení.

Vůle a tvrdohlavost jsou natolik silné, že jakmile pojmeme nějakou ideu, ani o vlásek se od ní neodchýlíme. Tím samozřejmě narazíme na odpor okolí, zejména vzhledem k tomu, jak razantně své názory prosazujeme. S tvrdými aspekty postrádáme schopnost posoudit intenzitu toho, co říkáme. Můžeme být fanatičtí, a to i tehdy, když se sami považujeme za tolerantní.

S těmito aktivními aspekty se zaobíráme společenskými změnami a chceme hrát důležitou roli v jejich uskutečňování. Představa moci je pro zrozence s kombinací Jupiter-Pluto nesmírně atraktivní, ať už jde o jakýkoli aspekt. V každém případě je tu touha vymezit se proti převládající morálce a je-li aspekt dynamický, přistupuje k tomu ještě konfrontační duch. Bořič tabu Pluto je nefalšovaný revolucionář, přestože jiným způsobem než Uran. Pod vlivem Urana může zrozenec dosáhnout rychlého, výbušného průlomu do nové formy, skýtající svobodu pro individuální rozvoj sebe i druhých. Pod vlivem Pluta zrozenci požadují osobně zvolený společenský vzorec, do kterého musí všichni pasovat bez ohledu na konvence, a kde zrozencova vůle je svrchovaná. Bitva sváděná při plutonském konfliktu má dalekosáhlý dopad. Zrozenci si dávají načas, jsou skvělí a nepoddajní stratégové a nebojí se použít síly, je-li to třeba. Často jsou původci netušených transformací.

Protože věci vidíme a řešíme ve velkém měřítku, hrozí nám, že nikdy nebudeme spokojení s dosaženým. Také je tu riziko duchovního a hmotného selhání, protože chceme dělat vše najednou. Co těmto aspektům schází, je smysl pro správnou míru.

pátek 16. března 2012

Nativní vazba Saturn-Pluto

Milí čtenáři, omlouvám se, že na svém blogu přeskakuji od tématu k tématu, ale můj neposeda Merkur v Beranu ve 3. domě to jinak neumí. V současné době mě velmi oslovila kniha holandské astroložky Karen Hamaker-Zondag Aspects and Personality (Samuel Weiser 1990), z níž uvádím krátký přeložený výňatek z následujícího popisu aspektů Saturn-Pluto, tentokrát nativních.

Konjunkce


Intenzita a vytrvalost jsou při konjunkci Saturna s Plutem klíčovými pojmy. Je to extrémně mocná konjunkce, pokud je propojena s osobními faktory. Schopnost dávat věcem tvar, pracovat tvrdě a dlouho a vydržet stres jsou Plutem nesmírně zesíleny a je nám dána schopnost čerpat z ohromného zdroje síly a odolnosti. Současně potřeba moci a autority a touha nenechat kámen na kameni (Pluto) nabývají pevné formy (Saturn). To má pravděpodobně za důsledek úsilí o proslulost a úspěch, neoblomnost a neochotu v čemkoli ustoupit.

Pluto také souvisí s potlačováním a jeho konjunkce se Saturnem způsobuje, že tyto nevědomé impulzy bolestně vnímáme. Můžeme se pak uchylovat k rozhodnému jednání, kterým se snažíme problémy a strachy překonat. Jiní náš mohou považovat za silné, nevidí však náš vnitřní boj - se kterým bychom se jim za žádnou cenu nesvěřili.

Důkladné zkoumání (Saturn) plus pronikavost (Pluto) propůjčují předpoklady pro výzkum všeho druhu a vědu obecně. Když pracujeme na něčem, co nás opravdu zajímá, očekáváme dobré výsledky a jsme velmi energičtí a ambiciózní, avšak nic se nám nesmí stavět do cesty, jinak jdeme bez milosti do protiútoku.

Pod Plutonovým vlivem bývá těžké zhodnotit sílu našich reakcí, a když je planeta v konjunkci se zranitelným Saturnem, můžeme být popudlivější a krutější, než jsme (viděno zpětně) zamýšleli. Máme strategickou schopnost přelstít své protivníky. Aniž si to uvědomujeme, rozhodneme se druhým čelit přesně z toho místa, kde se cítíme nejvíce ohrožení; tím samozřejmě občas píchneme do vosího hnízda. Proto se říká, že tato konjunkce značí násilí - přestože naše jednání k němu sklouznout nemusí. Násilí je rozhodně možné, avšak jen pokud na něj poukazuje zbytek horoskopu.

Co víc, konjunkci Pluta a Saturna můžeme najít v horoskopech lidí, kteří jsou za každou cenu odhodláni zvládnout důležité procesy. Mohou to být sociopolitické procesy, procesy, které jsou pro zrozence osobně důležité, nebo dokonce procesy související s parapsychologií či magií. Pocity nejistoty, vzniklé nevědomými nutkáními, nás mohou pohánět k tomu, abychom otěže svého života převzali zcela do vlastních rukou.



Kvadratura a opozice

Přítomnost ambicióznosti, výdrže a touhy se prosadit (nemluvě o schopnosti zvládat životní situace) je tu výraznější než u harmonických aspektů. Tvrdé aspekty tyto vlastnosti posilují a někdy i přehnaně zdůrazňují. Potřeba definovat, ohraničit, tvarovat a uchovávat formu je Plutem nebývale zintenzívněna, neboť Pluto zde utváří tvrdý aspekt. Proto může zrozenec za svými cíli jít tak urputně, že v druhých vyvolává negativní reakce. Pluto však nejen zesiluje, nýbrž i transformuje; často zrozence vede k tomu, aby v jediném záchvatu obrazoborectví zničil velkou část své minulosti. Při konfliktem mezi Saturnem a Plutem tedy tento člověk vícekrát za život změní svůj životní styl a cíle. Ve svém okolí též bude hrát roli bořitele mýtů a struktur. Konflikty s autoritami nejsou výjimkou, zejména proto, že při těchto těsných aspektech je touha po sebeprosazení tak silná, že zrozenec je odhodlán být svým vlastním pánem. Protože pociťuje nejistotu, chce být tím, kdo drží v rukou otěže, kdo má věci pod kontrolou a neponechává nic náhodě. Tento člověk touží vše zvládat a bývá velmi náročný. Pokud kontrolu ztratí, propadne úzkosti a jeho usilování o moc dostává nádech zoufalství. Není třeba dodávat, že to s sebou nese pěknou řádku problémů.

Tento aspekt značí boj, ale díky energii i výdrži, které propůjčuje, a díky tomu, že zrozence nutí jít až na podstatu věcí, často značí i vítězství, třebaže za cenu potu a slz. Duchovní růst a radikální změna se často realizují tímto způsobem, navzdory Saturnově úzkostné snaze Pluta zadržet – snaze, která v dlouhotrvajícím konfliktu opakovaně bere zasvé.

S napjatými aspekty se tvrdě a dlouho pachtíme a konáme těžkou práci. Obecně vzato tento člověk rád zkouší své síly – cesta nejmenšího odporu není nic pro něj. Pod tíhou svých zkušeností se ve vztahu ke svým bližním často stane tvrdým a kalkulujícím. Konflikty mezi Saturnem a Plutem proto mívají silně izolující efekt – pokud jsou tu samozřejmě vazby na osobní planety. Přesto tvrdost vůči sobě může vést k úspěchům ve vědě, společnosti či čemkoli, k čemu zrozenec upne svou pozornost. Tento aspekt jej předurčuje k roli samotáře, avšak právě sám za sebe funguje skvěle.

pátek 3. února 2012

Pluto-Saturn

Jako další v sérii bych chtěla představit tranzity Pluto-Saturn. Určitě se časem vrátíme k Martovi i Jupiterovi ... Jen připomínám, že se jedná o výňatky z knihy Howarda Sasportase Gods of Change.


Chceme-li porozumět působení tranzitujícího Pluta na Saturna, musíme si připomenout, co Saturn v nativním horoskopu symbolizuje. Obecně vzato ukazuje Saturn naše slabiny - tedy ty životní oblasti, nichž se cítíme nejistí, křehcí a snadno zranitelní. Všichni se o něco strachujeme - zda jsme dostatečně hodní lásky, dostatečně hezcí, mužní, chytří atd. Saturn odhaluje, kde přesně se obáváme, že se budeme jevit jako hloupí, oškliví a neschopní. Pokud se například Saturn nachází v Blížencích (nebo v náročném aspektu k Merkurovi, popř. ve třetím domě), děláme si starosti o svou inteligenci i schopnost komunikovat a vyjadřovat se. Je-li Saturn ve Vahách (nebo v náročném aspektu k Venuši, popř. v 7. domě), cítíme se nesví v blízkých vztazích; bojíme se, že nás druzí nebudou mít rádi nebo že nejsme schopni navázat uspokojivý vztah. Někdy svou saturnskou nejistotu kompenzujeme tím, že se snažíme zdokonalit právě v té oblasti, kde se cítíme slabí. Saturn ve třetím domě může například vyvinout velké úsilí o rozvoj své mysli. Saturn v domě sedmém může zase tvrdě pracovat na zlepšení kvality vztahů. Nakonec se skrze dřinu a vytrvalost dopracujeme ke zdatnosti v té oblasti našeho horoskopu, jíž Saturn vládne.

Získat mistrovství a jistotu v Saturnově sféře vlivu si žádá čas, a dokud toho nedosáhneme (dojde-li k tomu vůbec), budou se mnozí z nás snažit svou slabost či zranitelnost skrývat či popírat. Na obranu před zraněním si v této oblasti budujeme obranný val. Nestojíme o to, aby naše slabiny a nedostatky někdo odhalil, a tak se úzkostlivě snažíme vyhýbat se situacím, v nichž by mohly vyjít najevo. Zdatně se přetvařujeme a ze všech sil se snažíme vypadat spokojení, šťastní, přitažliví či inteligentní. Tyto snahy zakamuflovat naši bolest a nejistotu snad můžou nějaký čas fungovat, avšak utvoří-li tranzitující Pluto utvoří aspekt k Saturnovi, náš obranný val se ocitne pod náporem a nám nezbyde nic jiného, než pohlédnout do očí té části nás samotných, ze které máme největší strach. Saturn staví bariéry; Pluto je boří.

Tranzitující Pluto v trigonu či sextilu k Saturnovi tak činí jemněji a šetrněji, avšak konjunkce, kvadratura či opozice často udeří s velkou razancí. Z tváře nám strhávají masku a odhalují tu naši část, která je nezranitelnější a nejsyrovější. V některých případech se to podobá zhroucení – zdrcené ego je obnaženo na dřeň a fungovat v běžném životě jde jen s obtížemi. Můžeme hledat způsoby, jak s prožívanou bolestí bojovat či jak před ní utíkat, ale skutečné uzdravení přijde pouze tehdy, až svou bolest přijmeme a nebudeme před ní uhýbat.

Saturn je planeta spojovaná s hranicemi. Když vůči Saturnovi tranzituje Pluto, dává se do pohybu síla, která představuje výzvu pro hranice, omezení a zábrany, jež jsme na sebe uvalili. Tyto destruktivní pohnutky můžeme pociťovat natolik silně, že nás posedne touha osvobodit se od omezujících sebedefinic, do nichž jsme sevřeli svůj život. Vdaná žena až doposud oddaná svému manželovi a rodině najednou zjistí, že nedokáže žít šťastně pouze v rámci této struktury; zatouží se osvobodit a zakusit život a sebe samotnou i z jiných stránek. Muž, který byl po celý svůj život tichý, zodpovědný a ukázněný, může pod vlivem tohoto tranzitu pocítit silné nutkání svou masku odhodit. Hranice mezi vědomím a nevědomím, mezi tím, co se smí a nesmí, mezi tím, co je, a tím, co by být mohlo, představuje jedno z prvních omezení, které se Pluto při tranzitu vůči Saturnovi pokusí zbořit a přetvořit. Podaří-li se Plutovi některé z něchto hranic podkopat, mnohé z potlačovaných nebo hluboko zasutých věcí se proderou do vědomí a budou se dožadovat slyšení. Takovýto tranzit samozřejmě obrátí život naruby. Přesto nabízí možnosti růstu a změny, jako jen málokterý jiný tranzit.

[...]

Mnohdy však při tranzitu Pluto-Saturn (zejména při opozici či kvadratuře Pluta vůči Saturnovi) ani tak necítíme, že po prolomení hranic a změně touží něco v nás; spíše máme pocit, že nás ke změně nutí cosi zvenčí - cosi, co není v našich silách ovlivnit. Ať už tomu, co prostřednictvím těchto okolností působí, říkáme osud nebo hlubší Já, výsledek je vždy stejný: v životě musíme čelit nějaké krizi nebo změně. To, od čeho jsme dosud odvozovali svůj pocit bezpečí či svou identitu, bude narušeno, a přestože se zdá, že jsme to takhle nechtěli ani nezavinili, našlo si to k nám cestu a my se s tím musíme vypořádat. V tomto okamžiku se mnozí z nás zatvrdí a budou změně vzdorovat ještě úporněji než obvykle. Můžeme vykřikovat, zuřit, žehrat na osud – můžeme ze své situace vinit druhé či Boha – avšak nakonec je to jen a jen náš vlastní problém, kterému čelíme. Pokud v tom, čím procházíme, dokážeme najít smysl, můžeme toto období využít konstruktivně.

Saturn je spojen se vším, co nás omezuje a definuje – a nejočividnějším příkladem toho je fyzické tělo. Většinou určujeme, kde končíme a kde začíná druhý právě prostřednictvím hranice svého těla. Pluto tranzitující vůči Saturnovi může tělo přivést ke zhroucení prostřednictím nemoci. Fyzická nemoc je někdy posledním řešením – jediným způsobem, jak k nám může naše psýcha promlouvat a dovést nás k pochopení, že v našem životě je zapotřebí něco změnit.

Tranzity Pluta vůči Saturnu někdy signalizují životní období, kdy se dostáváme do potíží s autoritami nebo samotným zákonem. V těchto situacích můžeme opět vysledovat Plutonovu snahu zbořit a dekonstruovat vše, co představuje hranici, pravidlo či zátarasu (zvláště v podobě těch, kdo nejsou v právu či stojí v cestě pokroku a potřebné změně). Problémy s autoritami však mohou být poměrně složitou psychologickou záležitostí, mnohdy související s problémy s rodiči během dětství a dospívání. Možná pociťujeme nefalšovanou křivdu vůči šéfovi, zákonům, státu nebo premiérovi, avšak pokud je do způsobu, jakým vyjadřujeme svou nespokojenost, nějak přimíchán neřešený vztek vůči matce či otci, ten nyní propukne s nezvladatelnou intenzitou a povede ke krajnostem v chování, které nám nakonec znemožní změnit právě to, změnit chceme. Naším úkolem je oddělit svůj dětinský vztek vůči matce či otci od pozitivních a smysluplných změn, o které usilujeme. Není to zrovna jednoduchý úkol, avšak má svůj smysl, nejen kvůli věci, za kterou se bereme, ale i v zájmu dosažení hlubšího sebepoznání a vnitřní vyzrálosti.

Projevy tohoto tranzitu samozřejmě z velké části závisí na věku. Děti tranzit Pluta vůči Saturnovi pravděpodobně zakusí jako období, kdy je nějak ohrožen jejich pocit bezpečí, většinou prostřednictvím rodinných zvratů, které naruší běžný chod a řád života. Dospívající a mladí lidé mohou tento tranzit prožít v jeho rebelantštější podobě, nebo si projít obdobím, kdy se budou cítit mimořádně zranitelní a zkoušení nesnázemi všeho druhu běžně spojenými s pubertou a osvobozováním se z náruče rodiny a zakládáním samostatné existence. Dospělí na tyto tranzity většinou reagují proměnami sebeurčení a zhroucením svých obranných mechanismů; obdobími, kdy je třeba čelit nejniternějším strachům a nejistotám. Starším lidem mohou tranzity Pluto Saturn přinést problémy s odchodem do důchodu a ztrátou blízkých. V jakémoli věku se během tranzitů Pluto-Saturn může objevit nemoc.

Žádný tranzit neprobíhá izolovaně. Nejen, že souběžně dochází k jiným tranzitům a pravděpodobně i významným progresím, ale jedna tranzitující planeta velmi často utvoří i aspekt k dalším planetám. Máme-li v horoskopu například kvadraturu Venuše-Saturn, bude Pluto tranzitující vůči Saturnovi zhruba v té době rovněž aspektovat Venuši. To znamená, že tranzitující Pluto vypátrá a oživí hluboce zakořeněné problémy související nejen se Saturnem, ale i s nativní kvadraturou Saturn-Venuše - například problémy se sebehodnocením sebevědomím, s dlouhodobými problémy ve vztazích k druhým či s konflikty či bloky v oblasti kreativity. Při tranzitu vůči Saturnovi Pluto rovněž ovlivní dům nebo domy, jimž Saturn v nativitě vládne, tj. domy, jejichž hroty leží ve Vodnáři nebo v Kozorohu.

úterý 10. ledna 2012

Pluto-Merkur

.... a pokračujeme ve výňatcích z knihy Howarda Sasportase Gods of Change, tentokráte na téma tranzitů Pluta vůči Merkurovi.

Pluto-Merkur

Plutovou říší je podsvětí hluboko pod povrchovou vrstvou života a právě odsud tranzitující Pluto k sobě vábí Merkura. Jeden z nejočividnějších účinků tranzitu Pluto-Merkur je nutkání hlouběji se ponořit do charakteru reality, ať už vnitřní či vnější. Povrchní chápání života Pluta neuspokojí - více než jakákoli jiná planeta Pluto totiž ztělesňuje touhu dostat se věcem na kloub. Když tranzituje přes Merkura, žádá po nás, abychom svůj intelekt použili k co nejdůkladnějšímu probádání věcí, které nám leží na mysli.

Z tohoto důvodu je tranzit Pluto-Merkur jako stvořený pro studium a výzkum. Zkoumání nějakého konkrétního oboru či tématiky mohou být věnovány hodiny, dny, týdny i roky. Pluto je planeta spojovaná s intenzitou a vášní a tranzituje-li přes Merkura, naše mysl potřebuje mít se čím zaobírat a být do něčeho zapálená. Obecně je to skvělý čas na to, jít za vzděláním a zahájit studium čehokoli, co uchvátí naši mysl. Jakýkoli tranzit Pluta vůči Merkurovi se dá snáze zvládnout, pokud Merkur může svou pozornost soustředit na něco konstruktivního.

Pluto Merkura vybízí, aby hlouběji zkoumal a poznal to, co je v životě skryté - aby rozkrýval tajemství a luštil záhady. Tím může být cokoli od investigativní žurnalistiky či vědeckého výzkumu až po studium okultních nauk. Poznání propůjčuje moc, a pochopení toho, jak nějaká věc funguje, představuje první krok k jejímu ovládnutí. Během tranzitu Pluto-Merkur se za motivací zvládnout nějaký studijní obor může skrývat touha mít v této životní oblasti moc a vliv. V mnoha případech je to obdivuhodná a zdravá snaha. Vědci na poli medicíny musí vědět, co nemoc způsobuje, než již ji mohou léčit či jí předcházet. V jiných případech se však honba za poznáním kvůli moci může snadno zvrhnout. Během tranzitu Pluto-Merkur se pokušení užívat poznání negativním způsobem - jako prostředek manipulace či vydírání - může pro některé lidi stát neodolatelným. Černá magie je více než jen tématem bezpočtu filmů jistého žánru - skutečně existuje a je praktikována mnohem šířeji, než si lidé myslí. Při tranzitech Pluto-Merkur přichází na přetřes celá problematika užití poznání.

Jak jsme již viděli, Pluto propůjčuje moc jakékoli planetě, které se při tranzitu dotkne. Merkur nesouvisí jen s myslí, nýbrž i s řečí, psaním a jinými formami komunikace. Tranzituje-li Pluto přes Merkura, neprohlubují se jen naše mentální síly - zintenzivňuje se i naše schopnost ovlivnit a přesvědčit druhé pomocí mluveného a psaného slova. Na druhou stranu i naše vlastní názory a ideje jsou během tranzitu Pluto-Merkur otevřeny vůči změně. Pluto boří a znovu buduje vše, s čím přijde do kontaktu, a je-li kontaktovanou planetou Merkur, pak někdo, koho potkáme, nebo něco, co se dočteme či dozvíme může způsobit převrat v našich přesvědčeních, zaběhaných myšlenkových pochodech či způsobech nahlížení na svět. Změnu přesvědčení či přístupu k životu bychom neměli podceňovat. Albert Schweitzer kdysi napsal: „Největší objev jakéhokoli lidského pokolení je, že člověk může změnit svůj život změnou svých myšlenkových postojů.“ Werner Heisenberg, výzkumník v oblasti jaderné fyziky, rovněž prokázal, že „samotný akt pozorování ovlivňuje pozorované.“ Před více než dvěma tisíci lety řecký filozof Epiktétes poznamenal: „Netrápí nás věci, nýbrž názory, které si na ně tvoříme.“ Naše mysl tudíž klíčovým způsobem určuje, jak vypadá z našeho pohledu svět. Během tranzitu Pluta vůči Merkurovi se náš způsob vnímání světa mění, a tím se pro nás mění i svět jako takový. [..]


Pluto Merkura vysílá, aby působil jako prostředník mezi naší vědomou a nevědomou myslí. Tyto tranzity požadují, abychom se do nevědomí hlouběji ponořili a to, co tam najdeme, vynesli zpět do vědomé mysli. Z tohoto důvodu je jakýkoli tranzit Pluta vůči Merkurovi ideální příležitostí prozkoumat, co námi v jádru hýbe. Pluto Merkurovi umožňuje dostat se hlouběji než obvykle a za pomoci psychoterapie, meditace, introspekce či práce se sny se nám v této době může dosud netušeným způsobem otevřít mysl. Pluto působící na Merkura může totiž naši mysl dovést až do míst v nás samotných, která dosud zůstávala neprobádaná. Na některé z věcí, které tam odhalíme, ovšem nemusí být zrovna příjemný pohled.


Naše současné vnímání světa zkreslují a zatemňují dojmy a vzpomínky z raného dětství, ať už si je vědomě vybavujeme či nikoli. Pokud se nám dětství nedostávalo lásky nebo nás někdo opakovaně odstrkoval, budeme později v životě automaticky očekávat odmítnutí. To, jak si vykládáme chování druhých vůči sobě, bude podbarveno očekáváním či přesvědčením, že nás druzí nemají rádi. I když nás nikdo neodmítá, my sami odmítnutí čekáme a proto jej v chování druhých vidíme. To je ovšem voda na mlýn našich zakořeněných přesvědčení. Je to bolestný a začarovaný kruh a jen těžko se z něj hledá cesta ven. Při tranzitu Pluta vůči Merkurovi však naše mysl proniká hlouběji než obvykle a nám se naskýtá příležitost své zaryté pravdy a názory zachytit pohledem. Dojde-li k tomu, lépe pochopíme podle jakých vzorců a scénářů vnímáme, zpracováváme a vykládáme vše, co prožíváme. Rozpoznání těchto nevědomých scénářů je prvním krokem k jejich změně.


Někdy se tranzit Pluta vůči Merkuru (zejména konjunkce, kvadratura či opozice) projeví v podobě deprese. V průběhu tohoto tranzitu můžeme mít těžší hlavu než obvykle. Myšlenky nebo pocity, které bychom dříve snadno zaplašili, se nás drží; dokonce se mohou stát naší posedlostí. Není zcela neobvyklé, jsme-li v tuto dobu posedlí myšlenkou na smrt (Pluto, bůh smrti, se dotýká Merkura, mysli). Do našeho vědomí mohou za bílého dne i ve spánku pronikat sny a fantazie o nehodách a nemocech či jiné děsivé myšlenky či předtuchy. Naše myšlení mohou opakovaně ovládnout primitivní a instinktivní obrazy – silné sexuální představy, mocná agresivní nutkání, hněvivé a ničivé myšlenky a impulzy. Pluto mysl uchvacuje a vytahuje na povrch obrazy a myšlenky, které jsme dosud drželi pěkně pod pokličkou nebo jsme si je nechtěli přiznat. […] Poté, co si je uvědomíme, můžeme s energií obsaženou v těchto nutkáních a komplexech pracovat. Práce s nimi – ať už ji konáme sami nebo za pomoci terapeuta – znamená přijmout a poodhalit motivace, které se za těmito impulzy skrývají. Lépe se s nimi vyrovnáme, budeme-li si je zapisovat či je nějakým tvůrčím způsobem vyjádříme, například pomocí kresby, tance, atd. Také Bachovy esence nebo různé druhy tělesných terapií – shiatsu, homeopatie či akupunktura – mohou tělu napomoci účinněji zvládnout změny, které se tranzit Pluto-Merkur pokouší vyvolat. […]


Merkur je též spojovaný s rutinou a každodenní interakcí s naším bezprostředním okolím. Doběhnutí do místního krámku pro mléko, dopis nebo telefonát od kamaráda či příbuzného, poklábosení se sousedy, víkendový výlet do přírody – to vše spadá do Merkurovy sféry působení. Během tranzitu Pluta vůči Merkurovi se může stát, že i něco poměrně rutinního či obyčejného nám může přinést spoustu komplikací, které jsme nečekali, nebo se z toho může dokonce vyklubat věc zásadního významu.


Při tranzitu Pluto-Merkur může na povrch probublat zejména napětí a neřešené problémy ve vztazích k sourozencům či jiným příbuzným. Nějaký současný problém nebo situace může znovuoživit zášti či žárlivost z dob dětství. Pluto je vynáší na povrch, kde se snáze dají rozřešit. Ne vždy k tomu však bohužel dojde, zvlášť u těžkých tranzitů Pluto-Merkur. Někteří lidé prostě nedokáží změnit nenávist, bolest či ublíženectví, které vůči sourozenci pociťují, nebo se nedokáží vyrovnat s tím, co sourozenec cítí vůči nim. Je-li tomu tak, mohou s dotyčným zpřetrhat vztahy. Kromě přímého konfliktu se sourozenci však tranzit Pluta vůči Merkurovi v horoskopu jednotlivce může znamenat i to, že sourozenci nebo příbuzní procházejí těžkým životním obdobím. Někdo z příbuzných může utrpět citové či finanční ztráty nebo onemocnět. V některých případech tyto tranzity, zvláště souvisejí-li se čtvrtým a osmým domem, mohou ohlašovat i smrt příbuzného. Jako u každého úmrtí je třeba projít si obdobím zármutku. Truchlení nespočívá jen v prožívání stesku, nýbrž i v konfrontaci s pocity viny („Proč jsem neudělal víc?) nebo hněvu (Proč jsi musel umřít dřív, než jsme si mohli věci vyříkat nebo spolu podniknout to, co jsme plánovali?) Obecně jsou tranzity Pluto-Merkur obdobím, kdy nás přemýšlení nad věcmi souvisejícími se smrtí může přivést k jejímu hlubšímu pochopení.