Milí čtenáři, ráda bych se podělila o poznatky o jedné psychoterapeutické metodě, která mě v poslední době velmi zaujala a poskytla mi velmi cenné a užitečné informace. Většinu z těchto věcí už jste jistě mnohokrát slyšeli, ale tato metoda je přináší pěkně uceleně. Jmenuje se schéma terapie (anglicky schema therapy). Můj zájem o tuto metodu je dán mým (skromným) přesvědčením, že by mohly existovat paralely mezi ní a astrologií (určitými konstelacemi v radixu); ale tvrdím to jen velmi opatrně ....
Použité zdroje:
Schema terapii vyvinul v polovině 80. Let Jeffrey
Young, Ph.D. v rámci práce s pacienty, kteří trpěli chronickými osobnostními
poruchami, na které tradiční kognitivní terapie nezabírala. Tento nový přístup se ukázal být v řadě případů jako mnohem účinnější. Schéma terapie je
integrovaným souborem technik a přístupů převzatých z široké škály psychoterapeutických
metod. V tomto článku se soustředím především na typologii schémat.
Terapeutická práce se schématy je komplexní, ale její
jádro spočívá v rozpoznání vlastních schémat (u většiny lidí jde o
kombinaci několika schémat najednou … viz komplexnost radixu) a postupném odtotožnění se od těchto
schémat („pozoruji, jak jednám na základě tohoto schématu, ale nejsem tímto schématem“ … tím
se vytváří terapeutický prostor, v němž může docházet k uzdravení).
Omluvte případné nedostatky mé argumentace, nejsem
psycholog …. J
Raná maladaptivní schémata
Základním pojmem schéma terapie je rané maladaptivní
schéma. Schémata můžeme definovat jako "všudypřítomná témata
týkající se sebe sama a vztahu k druhým, která vznikla v dětství
a rozvinula se během pozdějšího života, a která jsou významnou měrou dysfunkční.“
Schémata se vyvíjí v dětství a mají tři možné příčiny:
1. Rané zážitky z dětství
2. Vrozený temperament dítěte
3. Kulturní vlivy
Jelikož mají schémata počátek v dětství, stávají se důvěrně známými a tudíž pohodlnými. Svůj náhled na životní události ohýbáme tak, abychom zachovali platnost svých schémat. Schémata mohou zůstávat skrytá, dokud nejsou aktivována nějakými situacemi, které jsou pro dané schéma relevantní.
1. Rané zážitky z dětství
2. Vrozený temperament dítěte
3. Kulturní vlivy
Jelikož mají schémata počátek v dětství, stávají se důvěrně známými a tudíž pohodlnými. Svůj náhled na životní události ohýbáme tak, abychom zachovali platnost svých schémat. Schémata mohou zůstávat skrytá, dokud nejsou aktivována nějakými situacemi, které jsou pro dané schéma relevantní.
Doposud bylo identifikováno 18 schémat.
DOMÉNA 1: ODLOUČENÍ A ODMÍTNUTÍ
DOMÉNA 1: ODLOUČENÍ A ODMÍTNUTÍ
Tato schémata vznikla působením odtažitého, výbušného, nepředvídatelného či zneužívajícího rodinného prostředí. Lidé s těmito schématy očekávají, že jejich potřeba jistoty, bezpečí, stability, péče a empatie v intimních či rodinných vztazích nebude předvídatelným způsobem uspokojena
1. OPUŠTĚNÍ / NESTABILITA
Vnímaná nestabilita či nespolehlivost těch, kteří mají
poskytovat podporu a citové spojení. Patří sem pocit, že partneři nedokáží
poskytnout citovou oporu, sílu a ochranu, protože jsou citově nestálí,
nespolehliví či nedůslední; protože hrozí, že zemřou či pacienta opustí kvůli
někomu lepšímu.
2. NEDŮVĚRA / TÝRÁNÍ
Očekávání, že druzí dotyčného budou zraňovat, týrat,
ponižovat, podvádět, obelhávat, manipulovat či využívat. Obvykle jde o pocit,
že ubližování je záměrné či důsledek neopodstatněného či extrémního zanedbání. Dotyčný
může mít pocit, že s ním život nehraje férovou hru.
3. CITOVÁ DEPRIVACE
Očekávání, že potřeba běžné citové podpory nebude
druhými uspokojena. Tři hlavní formy deprivace jsou:
A. Deprivace péče: absence pozornosti, laskavosti,
vřelosti či kamarádství.
B. Deprivace empatie: absence porozumění, naslouchání,
svěření, vzájemného sdílení pocitů.
C. Deprivace ochrany:
absence síly, nasměrování či vedení poskytovaného druhými.
4. ZÁVADNOST / ZAHANBENÍ
Pocit, že dotyčný je v závažných ohledech závadný,
špatný, nechtěný, méněcenný či že se s ním
nepočítá; nebo že pokud by vyšla najevo jeho pravá povaha, byl pro své blízké
nemilovatelný. Může sem spadat přecitlivělost na kritiku, odmítnutí či
obviňování; nízké sebevědomí, porovnávání a nejistota v přítomnosti druhých;
dotyčný se může stydět za své vnímané nedostatky. Tyto nedostatky mohou být soukromé (sobeckost,
hněvivé impulzy, nepřijatelné sexuální touhy)
či veřejné (např. nežádoucí fyzický vzhled, společenská neobratnost).
5. SOCIÁLNÍ IZOLACE / ODCIZENÍ
Pocit, že je dotyčný izolován od zbytku světa, odlišný
od ostatních a nezapadající do jakékoli skupiny či komunity.
DOMÉNA II - NARUŠENÁ AUTONOMIE & VÝKON
Schémata v této doméně souvisí s očekáváním ve vztahu k sobě a k prostředí, která narušují schopnost jedince oddělit se a samostatně fungovat a vnímanou schopnost samostatně přežít. Typické rodinné prostředí je propletené (enmeshed), podkopávající úsudek dítěte, nebo příliš ochranitelské.
6. ZÁVISLOST / NEKOMPETENCE
Přesvědčení, že jedinec není schopen dostatečně zvládat
své každodenní povinnosti, bez zásadní pomoci druhých (tj. postarat se o sebe,
jednat se zralým úsudkem, vyrovnávat se s novými úkoly, činit dobrá rozhodnutí).
Často se projevuje jako bezmocnost.
7. ZRANITELNOST VŮČI ÚJMĚ ČI NEMOCI
Přehnaný strach, že kdykoli může udeřit neodvratná
katastrofa a dotyčný jí nebude moci předejít. Strachy se zaměřují na jedno či více z
následujících: (A) zdravotní katastrofy, např. infarkt, AIDS; (B) emoční
katastrofy: např. ztráta příčenosti (C) vnější katastrofy, např.
porucha výtahu, útok zločince, havárie letadla, zemětřesení.
8. PROPLETENÍ (ENMESHMENT) / NEVYVINUTÉ JÁ
Přílišné citové zapojení a blízkost s jednou či
více blízkými osobami (často rodiči) na úkor plné individuace či normálního
sociálního vývoje. Často sem spadá
přesvědčení, že jedinec nemůže přežít a být šťastný bez neustálé podpory
druhého. Může se vyskytnout i pocit, že mě druhý dusí, že je se mnou příliš
těsně spojen, nebo je nedostatečně vyvinuta individuální identita. Častým projevem je pocit prázdnoty a zmítání
se, absence životního cíle či v extrémních případech pochybnosti o smyslu
života.
9. SELHÁNÍ
Přesvědčení, že dotyčný selhal, nevyhnutelně selže či
je bytostně nedostačivý ve srovnání s vrstevníky v různých oblastech
činnosti (škola, kariéra, sport). Často se vyskytuje přesvědčení, že dotyčný je
hloupý, neschopný, netalentovaný, nevědoucí, níže postavený a méně úspěšný než
druzí.
12. PODMANĚNÍ
13. VYHLEDÁVÁNÍ SCHVÁLENÍ / UZNÁNÍ
DOMÉNA 5: PŘÍLIŠNÁ OSTRAŽITOST A INHIBICE
... a to je zatím vše; brzy bych ráda schéma terapii ještě věnovala jeden vstup s rozšiřujícícmu informacemi.
DOMÉNA 3 - NARUŠENÉ HRANICE
Schémata v této doméně se týkají nedostatků vnitřních hranic, respektování práv druhých, tvoření závazků nebo stanovování a plnění realistických osobních cílů. Typické rodinné prostředí se vyznačuje přílišnou liberálností, rozmazlováním, absencí cílů či pocitem nadřazenosti – spíše než adekvátní konfrontací, disciplínou a nastavením hranic v přebírání zodpovědnosti. V některých případech dítě ani nebylo nuceno tolerovat běžnou úroveň nepohodlí nebo mu scházel adekvátní dohled či vedení.
Schémata v této doméně se týkají nedostatků vnitřních hranic, respektování práv druhých, tvoření závazků nebo stanovování a plnění realistických osobních cílů. Typické rodinné prostředí se vyznačuje přílišnou liberálností, rozmazlováním, absencí cílů či pocitem nadřazenosti – spíše než adekvátní konfrontací, disciplínou a nastavením hranic v přebírání zodpovědnosti. V některých případech dítě ani nebylo nuceno tolerovat běžnou úroveň nepohodlí nebo mu scházel adekvátní dohled či vedení.
10. NÁROKOVÁNÍ / GRANDIOZITA
Víra, že dotyčný je nadřazený druhým, že má nárok na
speciální práva a privilegia nebo že není vázán pravidly vzájemnosti, která řídí běžnou lidskou interakci. Dotyčný často
trvá na tom, že by měl mít možnost dělat či mít cokoli se mu zachce, nehledě na
to, co je reálné, co jiní považují za rozumné; jedná na úkor druhých.; NEBO je tu přehnané soustředění na nadřazenost (tj. být mezi
nejúspěšnějšími, nejslavnějšími, nejbohatšími) – aby bylo dosaženo moci či
kontroly (nikoli primárně kvůli pozornosti či přijetí). Někdy zahrnuje i přílišnou soutěživost nebo dominantní
chování vůči druhým; prosazování vlastní moci, vnucování vlastního názoru či
snaha druhé ovládnout tak, aby se podřídili jedincovým tužbám – bez empatie
či starosti o potřeby či city druhých.
11. NEDOSTATEČNÁ SEBEKONTROLA / SEBEOVLÁDÁNÍ
Všudypřítomné obtíže či odmítání se kontrolovat a nízká tolerance
frustrace při dosahování osobních cílů či neschopnost zadržet přehnané projevy
emocí a impulzů. Ve své mírnější podobě klade pacient přehnaný důraz na
vyhýbání se nepohodlí: vyhýbá se bolesti, konfliktům, konfrontacím,
zodpovědnosti či přepínání – na úkor osobního naplnění, závazku či integrity.
DOMÉNA 4: ZAMĚŘENOST NA DRUHÉ
Schémata v této doméně se týkají nadměrného soustředění
na tužby, pocity a reakce druhých na úkor vlastních potřeb – aby dotyčný získal
jejich lásku a souhlas, zachoval si pocit, že je s někým spojen, či aby se
vyhnul odvetě. Obvykle zahrnuje
potlačení a neuvědomění si vlastního hněvu a přirozených sklonů. Rodinné
prostředí je typicky založené na podmínečném přijetí – děti musí potlačovat
důležité aspekty sebe sama, aby získaly lásku, pozornost a souhlas. V mnoha
takových rodinách jsou emoční potřeby a status rodičů ceněny více než jedinečné
potřeba a city dítěte.
12. PODMANĚNÍ
Přílišné podléhání druhým, protože se dotyčný cítí
tlačen – většinou s cílem vyhnout se hněvu, odvetě či opuštění. Dvě hlavní
formy podmanění jsou:
A. Podmanění potřeb: Potlačování jedincových
preferencí, rozhodnutí a tužeb.
B. Podmanění emocí: potlačení emočních projevů, obzvláště
hněvu.
Obvykle sem náleží pocit, že vlastní tužby, názory a
pocity nejsou pro druhé platné či důležité. Zpravidla se projevuje jako
přílišné vyhovění druhým spolu s intenzivním pocitem zahnání do kouta.
Obvykle vede ke kumulaci hněvu, což se projevuje maladaptivními symptomy (např.
pasivně-agresívním chováním, nekontrolovanými výbuchy nálad, psychosomatickými
symptomy, odmítáním náklonnosti, zvnějšněním (acting out), zneužitím drog).
13. SEBEOBĚTOVÁNÍ
Přílišný důraz na dobrovolné plnění potřeb druhých v každodenních
situacích na úkor vlastního uspokojení. Nejčastějšími důvody jsou snaha
nezpůsobit druhým bolest, vyhnout se pocitu viny z vlastního sobectví či
udržet si vztah s druhými, kteří jsou vnímáni jako citově nároční. Často
vyplývá ze silné citlivosti vůči bolesti druhých. Někdy vede k pocitu, že
jedincovy potřeby nejsou adekvátně uspokojovány a k zášti vůči těm, o něž
je pečováno. (Kryje se s pojmem spoluzávislosti – codependency).
13. VYHLEDÁVÁNÍ SCHVÁLENÍ / UZNÁNÍ
Nadměrný důraz na dosažení schválení, uznání či
pozornosti druhých nebo na zapadnutí do kolektivu, na úkor rozvoje bezpečného a
autentického smyslu pro vlastní já. Jedincova sebehodnota je primárně závislá
na reakcích druhých než na vlastních přirozených sklonech. Někdy zahrnuje přílišný důraz na postavení, vzhled,
společenské přijetí, peníze či úspěchy – jako prostředek dosažení schválení,
obdivu či pozornosti (nikoli primárně kvůli moci či kontrole) Často vede k závažným životním rozhodnutím,
která nejsou autentická či uspokojivá, nebo k přecitlivělosti vůči
odmítnutí.
DOMÉNA 5: PŘÍLIŠNÁ OSTRAŽITOST A INHIBICE
Schémata v této doméně zahrnují nadměrný důraz na potlačení spontánních pocitů,
impulzů a preferencí NEBO dodržování rigidních, internalizovaných pravidel a
měřítek týkajících se výkonu či etického chování – často na úkor štěstí,
sebevyjádření, uvolnění, blízkých vztahů či zdraví. Typické rodinné prostředí je neveselé, náročné
a někdy trestajicí: výkon, povinnost, perfekcionismus, dodržování pravidel,
skrývání emocí a vyhýbání se chybám mají navrch nad radostí, potěšením a
uvolněním. Obvykle se vyskytuje spodní
proud pesimismu a obav – že by se věci mohly zhroutit, pokud dotyčný nezvládne
být za všech okolností ostražitý a opatrný.
15. NEGATIVITA / PESIMISMUS
Přetrvávající, celoživotní zaměření na negativní
stránky života (bolest, smrt, ztráta, zklamání, konflikt, vina, zášť,
nevyřešené problémy, potenciální chyby, zrada, věci, které se mohou pokazit
atd.) , zatímco pozitivní či optimistické stránky jsou přehlíženy. Obvykle zahrnuje přehnaná očekávání – v široké
škále pracovních, finančních či
mezilidských situací – že se věci závažně pokazí nebo že se ty stránky vlastního
života, které se nevyvíjejí dobře, s konečnou platností rozpadnou. Obvykle
zahrnuje nadměrný strach z chybování, které může vést k finančnímu kolapsu,
ztrátám, ponížení či uvíznutí ve zlé situaci. Jelikož jsou potenciální negativní výsledky
přehnané, vyznačují se tito pacienti často chronickými obavami, ostražitostí,
stěžováním si či nerozhodností.
16. CITOVÁ INHIBICE
Nadměrné zábrany ve spontánním konání, pocitech či
komunikaci excessive – obvykle za účelem vyhnout se nesouhlasu druhých, pocitům
zahanbení, či ztrátou kontroly nad
vlastními impulzy. Mezi nejčastější oblasti inhibice patří: (a)inhibice
hněvu a agresivity; (b) inhibice pozitivních impulzů (např.
radosti, náklonnosti, euálního vzrušení, hry); (c) problém s vyjádřením
zranitelnosti či volném sdělování svých pocitů, potřeb atd..; nebo (d) přílišný
důraz na racionalitu a zároveň zanedbávání citů.
17. NEÚPROSNÉ NÁROKY / HYPERKRITIČNOST
Základní přesvědčení dotyčného, že musí usilovat o
dosažení velmi vysokých zvnitřněných měřítek chování a výkonů, obvykle za
účelem vyhnout se kritice. Typicky má za výsledek pocit tlaku či neschopnosti
zpomalit a hyperkritičnost vůči sobě a druhým.
Nutně zahrnuje závažné poškození:
radosti, uvolnění, zdraví, sebehodnocení, pocitu úspěšnosti či uspokojivých
vztahů.
Neúprosné nároky se typicky projevují jako (a) perfekcionismus,
přílišná zaměřenost na detail či podceňování vlastního výkonu ve vztahu k normě; (b) rigidními
pravidly a představami „jak by to mělo být“ v řadě životních oblastí,
včetně nerealisticky vysokých morálních, etických, kulturních či náboženských
zásad; nebo (c) přílišné zaobírání se časem a výkonností, aby
toho mohlo být vykonáno víc.
18. REPRESIVITA
Přesvědčení, že lidé by měli být za své chyby přísně
potrestání. Zahrnuje tendenci být
zlostný, netolerantní, trestající a netrpělivý vůči lidem (včetně sebe), kteří
nesplňují jedincova očekávání či měřítka. Obvykle zahrnuje problémy s odpouštěním chyb
sobě i druhým z důvodu neochoty zvážit polehčující okolnosti, připustit
lidskou nedokonalost a mít porozumění pro pocity.
... a to je zatím vše; brzy bych ráda schéma terapii ještě věnovala jeden vstup s rozšiřujícícmu informacemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat